Švába v těstíčku? Cvrčci na másle? Nebo radši grilované saranče? No však jen, co je libo a po čem vaše srdce prahne…!
Do nedávna jsem si vůbec nedovedla představit, že něco takového někdy strčím do pusy, sice mě to vždycky zajímalo, jak hmyz vlastně může chutnat, ale protože se většiny štítím (úplně nejhorší jsou pro mě švábi) nebo mi přinejmenším není moc příjemný, tak jsem si říkala, že to není nic pro mě.
Ale protože nikdy neříkej nikdy, což je známé a hlavně pravdivé rčení, tak jsme se (asi nejvíc z hecu, ale i ze zvědavosti) ocitli na hmyzí hostině. Ano, pro ty. kteří o tom třeba ještě neslyšeli i u nás se už pořádají degustační hmyzí večery, takže pokud jste na tom podobně, jako jsme byli my, že vás zajímá jak to vlastně chutná a jestli to dáte, nemusíte už kvůli tomu cestovat do Asie. Konkrétně v Brně tyto večery pořádají v libanonské restauraci Klub cestovatelů.
Do klubu jsme dorazili něco málo před začátkem a k mému překvapení bylo plno (myslím, že je plno teď už na každém večeru a rezervace je nutnost). S trochou nervozity jsme očekávali, co jako přijde.
Hmyzí večer měl pod palcem sympatický hmyzí šéfkuchař pan
Petr Ocknecht, který nám na začátku večírku hmyzí párty řekl informace ohledně chovu hmyzu vhodného k jídlu, úpravy a konzumace.
Hmyz je prý potravinou budoucnosti, má hodně proteinů, skoro žádný tuk a je ho všude plno, má rychlá vývojová stádia takže je nenáročný na chov (teda spíš se tak nějak chová sám). Je pravdou, že v mnoha částech naší planety je jeho konzumace úplně běžná a je pochoutkou. To jen většině Evropanům nevoní, lidé se ho štítí (včetně mě) a při představě, že by ho měli strčit do pusy omdlévají.
Brouci a jiní havěť se k tomu účelu u nás chovají, tak radši nezkoušejte nějaké pro tento účel nachytat sami, asi by to nebylo úplně to pravé, před tím než si je připravíte se už několik dní nekrmí a nechají se vyprázdnit (tak fajn alespoň nebudeme jist i hmyzí bobky :-). Příprava? – většinou se nejprve hodí do vařící vody a pak se oprahnou. Zní to krutě, ale prý okamžitě a bezbolestně zemřou (co jen musí zkusit zvířata ve velkochovu a na jatkách, že? ) Pak se ochutí – většinou sůl+pepř nebo trocha chilli a hned konzumují.
I kdyby vám hmyz tak zachutnal a chtěli byste ho zařadit třeba do krabičkové diety, tak to radši taky ne… má krátkou trvanlivost a po přípravě se hrozně rychle kazí.
Na pořadu večera bylo toto menu – jak vidíte, tak samé delikatesy 🙂
Začali jsme, na rozjezd, něčím lehčím – listovým salátem s restovanými moučnými červy. V miskách na stole s sebou docela živě mrskali a celkově na kuchařově pultu bylo živo – vše se hýbalo, lezlo a skákalo. Tohle mám jako fakt strčit do pusy? Kde jste to zase vlezli?… honilo se mi hlavou.
Červíci se už na pánvi dosmažili, pomalu ke mě dokoloval můj talířek a utéct kde moc nebylo, tak jsem byla vydána na pospas svému osudu a ke stolku jsem došla s tímto nášupem. Všichni jsme se na sebe trochu rozpačitě podívali, ale pak se pustili do toho… někdo s větší, někdo s menší odvahou a rychlosti. Říkala jsem si, že prostě nesmím myslet na to, co jím… že to prostě jsou nějaké chipsy, tyčinky nebo tak.
Musím říct, že jsem se bála zbytečně – mouční červi mi chutí připomínali pražené oříšky, trochu to chroupalo. Super, tak první chod máme za sebou. Úspěšně! Nepozvracela jsem se a dokonce mě ta chuť v dobrém překvapila 🙂
Další chod pozvedl naši gurmánskou hostinu zase o level výš – cvrčci na másle. No už od pohledu jsou teda větší než červi, mají i nožky, tak to asi nebude tak jednoduché je pozřít.
Cvrčky kuchař nejdříve hodil do vařící vody, kde hned umřeli a na másle trochu opražil – se solí zas chutnali dobře. Teda musíte dát pozor a nejíst je i s nožičkami – mohly by se Vám v krku zapíchnout, je potřeba cvrčkům obrat stehýnka 🙂
U toho jsem si, nevím proč, vzpomněla na kreslenou pohádku o cvrčkovi, který hrál na housličky. Bylo mi jich dokonce trochu líto, protože cvrček v pohádce byl takový roztomilý.
Zaphobas (velký moučný červ) s chilli – no tak malé červy jsme tu už měli na rozjezd a dali jsem to, tento je jen o trochu větší a když tak chuť SNAD to chilli přebije… nepřebilo, jen chuť doplnilo. Zas bych je přirovnala k nějakým křupavým oříškům 🙂
Potud je to docela dobře. Ale až TEĎ asi začne jít do tuhého – před námi jsou další dvě potvory – obrovské saranče a mnou tolik nenáviděný šváb. Čas na zbytečné myšlenky ale není a už je zase první skupina volána ke kuchařskému pultu (byli jsme rozděleni na 2 skupiny, abychom přípravu důkladně viděli a mohli si užít ten zážitek).
Grilované saranče – drazí strávníci, je další chod. Co? Tohle obrovské saranče budeme teď jíst???!! (okem jsem zahlídla i nádobu s hemžícími se šváby a zas jsem si představila tu situaci, proč jsem je vlastně začala nenávidět a utíkat, když je jen koutkem oka uvidím).
Takže zpět k sarančeti… na tomhle si budeme za chvilku „pochutnávat“ ? Krasavci, že? Radost pohledět 🙂
ŠVÁB… ne, už je to teda opravdu tady – ŠVÁB ! Mnou po celý večer nejvíc obávaný kousek. Ach ty paradoxy: tak ty utíkáš, jen ho uvidíš a teď si ho jako jen tak úplně klidně strčíš do pusy??
Bude samotný a ještě v těstíčku.
Při úpravě vydává hmyz takový zvláštní odér, ne příjemný, ne nepříjemný… ale při smažení švába, to byl teda puch!
Chuť švába jsme nezhodnotili moc pozitivně – u tohoto hmyzu už dá fakt velkou fušku nepřemýšlet, že je to prostě šváb, je docela tuhý, krovky jsou tuhé a ještě dlouho zůstává taková pachuť v puse… ani zapití pivem nepomohlo.
No a sladká tečka na konec v podobě buchty s ovocem (myslím rybíz?), se zapečenými červíky.
Na té jsme si už vyloženě pochutnali.
Zážitková gastronomie – tento pojem byl splněn pro nás do puntíku. Zážitků bylo po celý večer víc než dost a gastronomie to byla taky.
Určitě vyzkoušejte na takový večírek jít, pokud teda jste stejně jaky my zvědaví, jak to chutná… stojí to za to… 🙂
Pro ty ostatní, kteří se dočetli až sem a z fotek se jim dělalo trochu nevolno, se omlouváme 🙂
Ale nebylo to zas tak špatné, jak to třeba může vypadat.
Takže pro nás příště za hmyzem do Asie – premiéru jsme měli v Brně!
Jedli jste hmyz? Co vy na to? Nebo ho teprve vyzkoušíte?
