Před časem jsem tady na blogu psala o tom, že začnu chodit do Krav Maga. Začala jsem… čas běží zběsile a je tomu už pár měsíců. 🙂 Takže moje dojmy jsou dojmy úplného začátečníka.
Za pár dalších měsíců se tomu pak budu smát. Jak jsem něco takového vůbec mohla vyplodit? Vy, Krav Maga pokročilejší, berte mě s rezervou. Ale přesto… ráda bych popsala své první, začátečnické dojmy a třeba i někoho motivovala, ať to zkusí.
Co je to Krav Maga? Mnozí už určitě ví, stává se pořád populárnější. Pro ty, kdo neví, je to prý nejúčinnější sebeobrana původem z Izraele. Učí se jí ozbrojené jednotky, vojáci a policie po celém světě, stejně tak jako je dostupná pro širokou veřejnost. Jde prostě o to, jak sám sebe účinně ubránit při napadení, ale stejně tak, jak se konfliktům vyvarovat – nejlepší sebeobrana je útěk! Krav znamená hebrejsky boj a Maga kontakt, dotyk… takže kontaktní boj.
Proč Krav Maga? Pro mě ze 2 důvodů.
Nechci být obětí… vím, že se násilí možná neubráním, mám pocit, že ho pořád přibývá (nebo se o něm jen snadněji dozvídám a už to není tak daleko a mě vzdálené ? Nevím…). Chci ale vědět, co v nebezpečných situacích dělat. Kdyby k tomu došlo, tak to chci útočící straně co nejvíce znepříjemnit. A v nejlepším případě si zachránit kejhák, když už půjde do toho nejhoršího. Co bych dělala, kdyby mě někdo napadl? Dokázala bych se ubránit? Před časem bych asi odpověděla, že ne. Ale teď alespoň trochu, trochu málo tuším.
Chtěla jsem to prostě zkusit. To je ten druhý důvod. Někde jsem o tom četla, ráda zkouším nové věci, připadne mi to užitečné, mám ráda změnu a venku je nic moc počasí… tak proč ne?
Musím se omluvit, že v dnešním článku nebudou fotky. Nemám totiž žádné fotky z tréninků. Jednak jsme byli na začátku kurzu požádání nic nefotit, ale i bez této žádosti bych neměla prostor a chuť při tréninku něco pořídit.
Nenašla jsem také nic k tématu volně stáhnutelného a cizí fotky bez dovolení nepoužívám. Proto dneska bez fotek.
Jak už to tak bývá, tak je to můj subjektivní pohled začátečníka, který ukončil 3 měsíční výcvik. Nemusí to samozřejmě ve všech oddílech probíhat úplně stejně, ale myslím, že v každém vás naučí alespoň níže popisované techniky a základy sebeobrany.
Musím se omluvit, že v dnešním článku nebudou fotky. Nemám totiž žádné fotky z tréninků. Jednak jsme byli na začátku kurzu požádání nic nefotit, ale i bez této žádosti bych neměla prostor a chuť při tréninku něco pořídit.
Nenašla jsem také nic k tématu volně stáhnutelného a cizí fotky bez dovolení nepoužívám. Proto dneska bez fotek.
Jak už to tak bývá, tak je to můj subjektivní pohled začátečníka, který ukončil 3 měsíční výcvik. Nemusí to samozřejmě ve všech oddílech probíhat úplně stejně, ale myslím, že v každém vás naučí alespoň níže popisované techniky a základy sebeobrany.
Přihlásila jsem se do začátečnického kurzu Krav Maga v Brně, který trval (jak jsem už zmiňovala)
3 měsíce. Tréninky probíhaly 2x týdně po hodině a půl, v úterky a čtvrtky od 18:30 hod. Trochu jsem se před první lekcí bála, jestli tam nebudu sama ženská, ale naštěstí zbytečně. Zhruba třetina přihlášených bylo ženského pohlaví. Takže, pokud byste chtěli Krav Maga zkusit a měly tyto obavy, tak je nemějte :-). Najděte si nejbližší oddíl Krav Maga, sbalte tepláky, tričko, boty a pití a prostě se přihlašte.
Není to (jako žádný bojový sport) činnost pro slečínky, ale doporučuji, může se to hodit. Já jsem nikdy před tímto kurzem žádný bojový sport nezkoušela. Teda když pominu, že jsem kdysi na chvílí zkusila capoeiru (o tom by se dalo polemizovat, jestli v mém podání to byl bojový sport). Ale nejsem z cukru a něco vydržím… s tím vědomím jsem tam šla.
Na začátku kurzu jsme podepsali prohlášení, že cvičíme na vlastní nebezpečí a museli jsme ukázat výpis z trestního rejstříku.
Co vám tady budu povídat, ze začátku to pro mě byl fyzicky dost záhul (i když se hýbu pravidelně, ale je to prostě něco jiného). Je to jiný pohyb, než jsem byla zvyklá, musíte si obouchat pořádně ruce, nechat se trochu okopat a nesmíte se bát nějaké té facky nebo zranění. S velkou pravděpodobností může přijít. Já jsem se vyzbrojila suspenzorem (ve kterém se teda mimochodem dost blbě cvičí) a zubním chráničem (ten využijete asi víc, než ten suspenzor). K žádnému vážnějšímu úrazu u mě nedošlo, mimo modřin na rukou, kam se podíváš a pár pořádných kopanců do kolene nebo stehna (špatně jsem vykryla). Což je to nejmenší. Rozhodně nechci strašit, ale je třeba s tím počítat.
Každý trénink začínal pozdravem Kida! (znamená to úklona) a mírným překloněním s rukama v pěst. Pak následovala rozcvička. Buď rozběháním nebo už pěkně z ostra – posilováním. Tak jako u posilování v Krav Maga jsem asi ještě u posilování nenadávala. 🙂
Teda potichu, v duchu nadávala. 🙂 Čekejte nekonečné varianty kliků, sedy-lehy, angličáky , posilování ve dvojici apod. Rozcvičkou ale posilování nekončí, byl jím zpestřen celý trénink – někdy za trest, jindy zase za odměnu. Kondice je potřeba a je pravda, že 3 měsících se mi to už nezdálo tak hrozné jako na prvním tréninku. Buď jsem rezignovala nebo se mi kondička opravdu během té doby zase o něco zlepšila.
Pak přišel samotný nácvik sebeobrany. Ten probíhal ve obvykle ve dvojici – útočník/napadený (na začátek radím udělat dvojici se stejným pohlavím). Je to sice úplně něco jiného, když do vás napálí chlap a ženská, ale alespoň pro mě to tak bylo lepší.
Instruktor vždycky techniku ukázal, vysvětlil, co dělat a jak se ze situace dostat. A pak jsme to zkoušeli my ve dvojici. Buď s lapou nebo bez ní . Lapa je molitanový chránič ve tvaru obdélníku, na kterém se trénují kopy a údery, která teda šíleně smrdí (myslím, že úplně v každém kurzu). Dělali jsme si srandu, že netřeba žádného tréninku, stačí s sebou nosit lapu. Při útoku ji stačí přistrčit útočníkovi pod nos a musí zákonitě omdlít nebo utéct… takový to byl puch.
Na lapě jsme trénovali nejdříve různé údery rukama a jak kurz pokračoval, přišly na řadu kopy. Probíhalo to tak, že chvíli cvičil jeden a druhý držel lapu a pak se role obrátily. Je to náročné – mě, na začátku, stačilo do lapy mlátit nebo kopat zhruba půl minuty naplno a myslela jsem, že mě odvezou a sebeobrana už nebude třeba. 🙂
Protože lapa většinou při reálném útoku z nebe nespadne, tak se trénuje i bez ní. To bývalo většinou bolestivější. Učí se, jak se ubránit noži (je z plastu, ale i tak nešikovné bodnutí nelechtá), jak reagovat v různých situacích a při různých druzích napadení. Takže si vyzkoušíte, co dělat, kdyby vás někdo chtěl jen tak uhodit, napadl nožem, začal škrtit, vzal do kravaty. Nebo se učíte, jak nejlépe spadnout a jak se chovat, když už na zemi jste.
Samozřejmě sebeobrana nemá pravidla, kdo přežije, ten vyhraje (není prostor na hrdinství, kdo uteče, vyhraje dvakrát).
Asi se do kurzu Krav Maga na podzim přihlásím znovu. Ten 3-měsíční vám dá základy, ale je potřeba pořádného tréninku, abyste si na to navykli, vše zautomatizovali a při případném útoku (každý doufá, že se zrovna on do této situace nedostane… ale nebuďme naivní, přijít to může) se ubránili.
3 měsíce. Tréninky probíhaly 2x týdně po hodině a půl, v úterky a čtvrtky od 18:30 hod. Trochu jsem se před první lekcí bála, jestli tam nebudu sama ženská, ale naštěstí zbytečně. Zhruba třetina přihlášených bylo ženského pohlaví. Takže, pokud byste chtěli Krav Maga zkusit a měly tyto obavy, tak je nemějte :-). Najděte si nejbližší oddíl Krav Maga, sbalte tepláky, tričko, boty a pití a prostě se přihlašte.
Není to (jako žádný bojový sport) činnost pro slečínky, ale doporučuji, může se to hodit. Já jsem nikdy před tímto kurzem žádný bojový sport nezkoušela. Teda když pominu, že jsem kdysi na chvílí zkusila capoeiru (o tom by se dalo polemizovat, jestli v mém podání to byl bojový sport). Ale nejsem z cukru a něco vydržím… s tím vědomím jsem tam šla.
Na začátku kurzu jsme podepsali prohlášení, že cvičíme na vlastní nebezpečí a museli jsme ukázat výpis z trestního rejstříku.
Co vám tady budu povídat, ze začátku to pro mě byl fyzicky dost záhul (i když se hýbu pravidelně, ale je to prostě něco jiného). Je to jiný pohyb, než jsem byla zvyklá, musíte si obouchat pořádně ruce, nechat se trochu okopat a nesmíte se bát nějaké té facky nebo zranění. S velkou pravděpodobností může přijít. Já jsem se vyzbrojila suspenzorem (ve kterém se teda mimochodem dost blbě cvičí) a zubním chráničem (ten využijete asi víc, než ten suspenzor). K žádnému vážnějšímu úrazu u mě nedošlo, mimo modřin na rukou, kam se podíváš a pár pořádných kopanců do kolene nebo stehna (špatně jsem vykryla). Což je to nejmenší. Rozhodně nechci strašit, ale je třeba s tím počítat.
Každý trénink začínal pozdravem Kida! (znamená to úklona) a mírným překloněním s rukama v pěst. Pak následovala rozcvička. Buď rozběháním nebo už pěkně z ostra – posilováním. Tak jako u posilování v Krav Maga jsem asi ještě u posilování nenadávala. 🙂
Teda potichu, v duchu nadávala. 🙂 Čekejte nekonečné varianty kliků, sedy-lehy, angličáky , posilování ve dvojici apod. Rozcvičkou ale posilování nekončí, byl jím zpestřen celý trénink – někdy za trest, jindy zase za odměnu. Kondice je potřeba a je pravda, že 3 měsících se mi to už nezdálo tak hrozné jako na prvním tréninku. Buď jsem rezignovala nebo se mi kondička opravdu během té doby zase o něco zlepšila.
Pak přišel samotný nácvik sebeobrany. Ten probíhal ve obvykle ve dvojici – útočník/napadený (na začátek radím udělat dvojici se stejným pohlavím). Je to sice úplně něco jiného, když do vás napálí chlap a ženská, ale alespoň pro mě to tak bylo lepší.
Instruktor vždycky techniku ukázal, vysvětlil, co dělat a jak se ze situace dostat. A pak jsme to zkoušeli my ve dvojici. Buď s lapou nebo bez ní . Lapa je molitanový chránič ve tvaru obdélníku, na kterém se trénují kopy a údery, která teda šíleně smrdí (myslím, že úplně v každém kurzu). Dělali jsme si srandu, že netřeba žádného tréninku, stačí s sebou nosit lapu. Při útoku ji stačí přistrčit útočníkovi pod nos a musí zákonitě omdlít nebo utéct… takový to byl puch.
Na lapě jsme trénovali nejdříve různé údery rukama a jak kurz pokračoval, přišly na řadu kopy. Probíhalo to tak, že chvíli cvičil jeden a druhý držel lapu a pak se role obrátily. Je to náročné – mě, na začátku, stačilo do lapy mlátit nebo kopat zhruba půl minuty naplno a myslela jsem, že mě odvezou a sebeobrana už nebude třeba. 🙂
Protože lapa většinou při reálném útoku z nebe nespadne, tak se trénuje i bez ní. To bývalo většinou bolestivější. Učí se, jak se ubránit noži (je z plastu, ale i tak nešikovné bodnutí nelechtá), jak reagovat v různých situacích a při různých druzích napadení. Takže si vyzkoušíte, co dělat, kdyby vás někdo chtěl jen tak uhodit, napadl nožem, začal škrtit, vzal do kravaty. Nebo se učíte, jak nejlépe spadnout a jak se chovat, když už na zemi jste.
Samozřejmě sebeobrana nemá pravidla, kdo přežije, ten vyhraje (není prostor na hrdinství, kdo uteče, vyhraje dvakrát).
Asi se do kurzu Krav Maga na podzim přihlásím znovu. Ten 3-měsíční vám dá základy, ale je potřeba pořádného tréninku, abyste si na to navykli, vše zautomatizovali a při případném útoku (každý doufá, že se zrovna on do této situace nedostane… ale nebuďme naivní, přijít to může) se ubránili.
Přemýšleli jste někdy, že byste se do kurzů přihlásili?
Chodíte/chodili jste?
Každopádně všem přeji, abyste sebeobranu nikdy nemuseli použít!