Nerada se zbavuju starých věcí (a Ondráš je ještě horší, ten dokonce staré věci sbírá), pokud ještě slouží nebo k nim mám osobní vztah. Jasně, časem ztratí svůj lesk a slávu, ale zase nasbírají spoustu vzpomínek, mají svůj příběh a chvilek s nimi spojených. Je strašná škoda se jich zbavovat, zvlášť když stačí málo a opět mohou plnit svůj účel.
Tak se dočkaly menšího face-liftu i 2 křesla, které jsme dostali po pratetě. Myslím, že tento model křesel zná asi většina z nás, byl to jeden z pár designů, které se kdysi vyráběly a spadají do kategorie retro (řekla bych).
Vždycky mě u těchto předělávek překvapí, jak kvalitně byl nábytek kdysi dělaný – dost často dá velkou práci sundat původní čalounění, případně nábytek rozmontovat. Na to jsem myslela při vytahování sponek, kterých tam bylo snad milión (jakoby někdo dostal amok a sponky nastřílel úplně všude).
U těchto křesílek jsem měnila komplet vše – jak potahovou látku, tak i molitany, které už byly prosezené a dost fuj. Na potahovou látku jsem náhodou narazila v Ikea ve slevovém koutku, takže stála pár korun, molitany jsem objednávala zde (je fajn, že mi je i zdarma nařezali na požadovanou velikost, protože zkuste si 5 cm molitan stříhat nebo pižlat nožem sami… moc rovné to nejspíš nebude).
Jsem moc ráda, že mám novou, elektrickou sponkovačku, protože bez ní bych se s čalouněním natrápila daleko více. No a protože se z ní tak skvěle střílí, tak pokud ještě někdy někdo bude tyto křesla znovu čalounit, tak si řekne (stejně jako já), že dotyčný při tom asi dostal záchvat v nastřelování sponek… protože jich tam je taky milión. Aby to přece dobře drželo.😄
Pak už zbývalo jen dřevo lehce přelakovat, křesla znovu smontovata můžou zas nějaký ten rok sloužit.
Máte rádi starý nábytek/věci nebo preferujete nový?