Do konce zimy a do prvního jarního dne! 

Jo, sněží a mrzne, jak to v zimě být má, že?… ale pro nás  jako  pro osoby, které ožívají prvním jarním paprskem je té zimy pro letošek víc než dost! 🙂

Dobrá zpráva je, že jaro jednou přijde, tak jak přišlo roky před tím a snad mnoho let po té letošní zimě ještě nastane.

Už se nemůžeme  dočkat… na první letošní jarní sluníčko… jak se vybalíme ze svetrů, bund a kabátů… konečně mi nebudou umrzat konečky prstů… na první jarní výlety… expedice do známa i neznáma… na ožívající přírodu a její vůni… na chuť prvního jarního špekáčku, opáleného do černa… na toulání se po městě… na pivko na přehradě… ale HLAVNĚ na naše společné venkovní cvičení a workout, já na další cyklo kilometry v nohách, svištění na bruslích a běhání s hudbou v uších… no prostě na JARO! 

Ne, že bychom oba zalezli přes zimu do nory a probudili se až z jara ( i když to není zas tak špatná představa). I přes zimu  žijeme, ale žijeme tak nějak pořád uvnitř mezi čtyřmi stěnami. Jsme aktivní, ať je to v práci, doma, ve fitku nebo kdekoliv jinde, ale zima člověka zahání (no dobře ne člověka obecně, ale nás) spíš dovnitř.

Žijeme, ale oba cítíme, že to prostě není ono, že nás to ovlivňuje, otravuje, je to už moc dlouhé,  že prostě chceme zase ven, cítit to jaro ve vzduchu, slunce a tu jarní euforii všude okolo, že chceme svobodu a objevovat nové, trávit co nejvíce volného času spolu venku 🙂

Těšíme se na to oba už hrozně moc!

Máte to taky tak?

Přála bych si, aby letos přišlo takové to pravé, pomalé jaro, ne z péřovky do trička. Už dlouho takové nebylo. Kdy pomalu vše ožívá, probouzí se, začíná se zelenat a kvést, slunce svítí a začíná pomalu i hřát, venku v parcích a i jinde začne být víc živo a lidi se začnou víc usmívat. 

Proč nemáme rádi zimu ? Nevím, nikdy jsme ji  nepřišli na chuť, i když jsme hodně krát zkoušeli dát jí šanci. Bílá je dobrá, ale zelená je ještě lepší.

Když o tom tak teď ale přemýšlím, tak je to přírodou i tak naprogramováno, takže to vlastně není žádný nenormální stav, že to tak máme. Příroda odpočívá a vlastně i člověk má přes zimu čas na to, na co nemá jindy.

Já jsem třeba letošní zimu vyzkoušela snad nejvíc různých druhů cvičení – sálových lekcí než kdy předtím… vždycky mě to lákalo zkusit, akorát když je venku hezky, jdu cvičit radši ven. Chytilo mě to a zjistila jsem, že i ty mnou dříve zatracované jsou vlastně super – ale venku je to prostě stejně nej!  Začala jsem psát tento blog. Doděláváme a předěláváme si náš byt, pořád něco doma kutíme (na jaře to už musí konečně být!). Ondráš hodně rozšířil svojí sbírku odznaků, plakátů, knížek, bankovek a minci a všeho možného, co sbírá 🙂 . Vídali jsme se s rodinou a kamarády. Byli jsme na pár výletech. Prožili jsme spolu další zimu a zas o něco jinou, než ty předešlé…. bylo to fajn, ale bylo toho už DOST! 🙂

Já vím, píšu, jako by letošní zima byla už nenávratně pryč,  venku 15, zpívali ptáci a slunko vypalovalo sítnice :-). Jako že už je letošní zimy ode dneška konec (vím, je polovina února, ještě si můžem počkat a ještě to možná nekončí). Ale ta chvíle se přibližuje a pomalu přichází a  člověk se v životě musí pořád na něco těšit, a my se momentálně MOC TĚŠÍME NA TO JARO!